Stočený tachometr zákon už trestá. Před lidskou naivitou ale ochránit nemůže
Za snížení počtu kilometrů na tachometru hrozí od 1. října letošního roku nepoctivcům až půlmilionová pokuta. Zákonodárci tak po letech vyslyšeli prosby a nářek doslova ze všech stran. Lidí, kteří stočené auto koupili, je u nás skutečně dost a pořád navíc přibývají další. Žádný zákon však nemůže ochránit ty, kteří jdou problému doslova vstříc.
Co si budeme povídat. Stáčení najetých kilometrů je zkrátka čin, který zaslouží trestat. Podvod je prostě podvod. O tom, že tento názor má drtivá většina populace, se lze přesvědčit snadno. Internetová fóra jsou plná hlasů volajících málem po lynčování viníků, hospody přetékají odborníky na auta a trestní právo, poslanci se jednou za čas předhánějí v prohlášeních, kdo s podvodníky zatočí razantněji.
Pořád hlavní vodítko při koupi ojetého auta
Ve všem tom rozhořčení se ale občas zapomíná na jednu zásadní věc. Auta se stočenými tachometry existovala a existují zkrátka proto, že je po nich poptávka. Že je to nesmysl? Jen zdánlivě. I přes soustavnou osvětu a všemožné kampaně totiž mnoho lidí stále bere počet najetých kilometrů jako hlavní vodítko při koupi ojetiny. Tento stav má pravděpodobně kořeny v časech, kdy našim silnicím vládla auta jako embéčka nebo dacie. U nich hlavně motor bez větší opravy skutečně málokdy přežil hranici sta tisíc kilometrů, a čím blíže se cifra na počítadle blížila této magické metě, tím bylo hůře.
Přestože jsou dnešní auta, až na opravdu velmi vzácné výjimky, neporovnatelně spolehlivější, požadavek co nejmenšího nájezdu jako hlavního kritéria při výběru žije v mnoha lidech dál. U řady z nich to hraničí až s dětskou naivitou. Že desetiletá dieselová oktávie kombi bude mít s největší pravděpodobností najeto mnohem víc, než těch 160 tisíc, které ukazuje počítadlo? Asi ano, ale stejně se hned prodá. Představám kupců bude totiž vyhovovat mnohem více, než stejné auto s reálnějšími třemi sty tisíci. Zde zkrátka platí, že svět chce být klamán a nepoctiví prodejci zákazníkům servírují taková auta, jaká požadují.
Při vybírání nejlépe pomůže zdravý rozum
Upřímně, zcela smazat riziko koupě „stočenky“ asi nejde, snížit ale přece jen lze. Stačí jen používat rozum. V první řadě je třeba se zamyslet, o jakou kategorii auta má člověk zájem. Zatímco u desetileté fabie s chudší výbavou nemusí být cifra 60 tisíc na počítadle nereálná (opravdu může jít o auto po starším pánovi, který toho už moc nenajezdil), v případě byť dvouletého superbu bude stejný počet přinejmenším podezřelý. Takové auto se zkrátka pořizuje proto, aby se s ním jezdilo. A to hodně a na velké dálky, ne jednou týdně na nákup. Budiž, výjimky se najdou, ale těch je skutečně mizivé procento. Plné bazary jich vážně nejsou.
Důležitější než počet najetých kilometrů je spíš technický stav konkrétního auta. Ani 200 tisíc nemusí být zásadní problém v momentě, kdy s vozem jezdil po dobrých silnicích slušný a zkušený řidič, staral se o něj a servis řešil včas. Naopak, podstatně zdevastovanější může být vůz s třetinovým nájezdem, který honilo několik nešikovných šoférů po tankodromech a do servisu se podíval až v momentě, kdy se něco skutečně pokazilo. Třeba auta sloužící v pizzeriích by k tomu jistě řekla své, kdyby mohla.
Máte podezření? Prostě auto nekupujte
Popisovat metody, jakými lze stočené auto odhalit, je ošidné. Někdo doporučuje koukat na stav interiéru, jiný zase zkontrolovat podvozek a motor, další radí vzít s sebou „na lov“ automechanika. Vyplatí se udělat vše, ale jak píšeme výše, stačí slušný majitel a ani statisíce kilometrů nejsou zvlášť na kvalitnějším autě příliš poznat. Prozradit skutečnost mohou, aspoň u některých vozidel, data z řídicí jednotky. K jejímu přečtení je ale třeba připojit vůz na diagnostiku a ne každý tu možnost má. Jednoduchá rada proto zní: pokud máte o autě byť jedinou pochybnost, nekupujte ho. Zítra či pozítří natrefíte na lepší.
Samozřejmě se pořád může stát, že i sebeopatrnější a sebepoučenější zákazník podvodníkovi naletí. Právě pro tyto případy tu má být zákon, který nepoctivcům řádně zatopí. Neochrání ale někoho, kdo si vysní vzdušný zámek, nedbá varování odborníků, všechny dobře míněné rady odmítá, a pak nadává, že se mu pokazilo auto, které mělo mít podle tachometru najetých sotva 130 tisíc kilometrů. Takový člověk se spálí vždycky, zákon nezákon.