S prvním sněžením na silnicích každoročně nastává doslova Carmageddon. Stačí dva či tři centimetry sněhu (a u muzea čtyři) a rázem máte pocit, že devět z deseti řidičů, které potkáte, přišlo o rozum. Výsledek v podobě zcela zbytečných kolon, všudypřítomných nehod i na těch nejnemožnějších místech a tekoucích nervů na sebe nenechává čekat. Přitom stačí tak málo – uvědomit si, že se podmínky zhoršily, přizpůsobit tomu styl jízdy a, stejně jako vždy, používat hlavu. Než se situace po pár dnech uklidní, člověka stojí hodně úsilí, aby se nezbláznil.

Následující řádky ukazují několik typů řidičů, se kterými se lze nejen při prvním sněžení setkat. Označení „řidič“ je v tomto případě ale hodně nadnesené, spíše by se hodilo říci „držitel řidičského oprávnění“. Prosíme, pokud se nedejbože v některém z nich poznáte, zkuste se trochu zamyslet. Nebo raději hodně. Hned bude na silnicích lépe.

Mlhovkář: Typ řidiče, který vylézá z děr za každého zhoršeného počasí. Sotva začne jen trochu poprchávat, nebo jako v těchto dnech sněžit, vždy se najde dostatek šoférů, kteří automaticky rozsvěcí mlhovky. Co naplat, že sněží opravdu mírně a pořád vidíte kilometr před sebe. Argumentem těchto lidí bývá často bezpečnost. Jenže si neuvědomují, že právě mlhovkami k ní v momentě, kdy je vidět téměř úplně normálně, rozhodně nepřispívají. Nebo snad ty desítky řidičů, kteří je během cesty potkají, budou s oslněným zrakem řídit lépe? Asi sotva…

Stealth fighter: Přesný opak mlhovkáře. Zatímco výše popsaný typ pro jistotu září do širé dálky vším, co má po ruce, stealth fighter, neboli neviditelný bojovník, se v sebehorším počasí plíží po cestách chabě, nebo zcela neosvětlen. I během sněžení nechá zapnuté jen denní svícení, nebo – pokud jeho auto tuto funkci nemá – nesvítí vůbec. Buď zapomene (je to vůbec možné v době, kdy povinnost denního svícení platí přes 12 let?), nebo se na to prostě vykašle. Otázka je, co je horší. Pro okolí ale představuje nemalé riziko. Přehlédnout takového hlupáka například v zrcátku je snadnější, než by se mohlo zdát. Jistě nemusíme zdůrazňovat, že zvláště na dálnici mohou být následky skutečně tragické.

Tankista:V zimě, kdy se na oknech tvoří buď ranní námraza, nebo jsou zapadaná sněhem, se ukazuje, kolik řidičů a řidiček ve skrytu duše obdivuje tanky a jiná bojová vozidla. Jak jinak si vysvětlit opravdu nezanedbatelný počet těch, kteří si na oknech udělají jen malý průzor, a zbytek nechají zcela netknutý? Je vážně tak strašně složité udělat pár tahů škrabkou na okně navíc, a očistit sklo pořádně? Výmluvy, že byla zima a mrzly mu nebo jí ruce, nebo že spěchají, znějí v těchto případech opravdu stupidně. O to stupidněji v momentech, kdy taková napodobenina řidiče nabourá do dalšího auta, nebo někoho srazí na přechodu, protože ho škvírou velikosti 10×5 centimetrů prostě přehlédla.

Lenochod: Snižuje rychlost při sebemenším problému či jeho pouhé hrozbě na naprosté minimum. Abychom si rozuměli, v žádném případě nepranýřujeme ty, kteří v úsecích s uklouzanou vrstvou sněhu sundají nohu z plynu, nebo uberou na silnici uprostřed lesa, kde riziko náledí hrozí velmi reálně. Bavíme se o těch, kteří se při čtyřech stupních nad nulou courají na mokré a bohatě posolené silnici po městě třicítkou a mimo něj maximálně o deset kilometrů v hodině více. O nějaké bezpečnosti opět nemůže být řeč. Podobný styl jízdy mívá často za následek, že řidiči, táhnoucí se za podobným kolegou dlouhé kilometry, začnou po čase ztrácet nervy a předjíždět na všech možných i nemožných místech.

Střelec:Pravý opak lenochoda. I kdyby z nebe padaly naložené trakaře a silnice nebyla pod sněhem vůbec vidět, posypou si to v levém pruhu dálnice svých 150 kilometrů v hodině. V showroomujim totiž při předávání nového auta řekli, že se všemi těmi elektronickými pomocníčky se skutečně nemůže nic stát, a ta nová generace zimních pneumatik má takový záběr, že člověka vytáhne z každé šlamastyky. Bohužel, řeči jsou věc jedna, a fyzika zase druhá. Na uklouzané cestě na pětníku prostě nezastavíte, ledaže byste měli kotvu. A vybrání případného smyku? Obáváme se, že pro drtivou většinu z nich se jedná o šedou teorii.

Baron Prášil: Sotva se rozjede, ze střechy či boků karosérie mu začnou odletovatmraky sněhu. Přitom stačí tak málo – udělat smetáčkem pár tahů navíc a kromě oken aspoň trochu očistit i zbytek auta. Uznáváme, že zvlášť u dodávek nebo jiných vyšších typů aut je to složitější, při troše dobré vůle se to ale zvládnout dá. Jet za někým, z jehož auta do okolí létají oblaka jak za tatrovkou Karla Lopraise uprostřed pouště, vážně není žádný med. O bezpečnosti, která opět dostává na frak, se ani nemá smysl zmiňovat.

Bruslař: Opravdový extrém, který se bohužel občas také objeví. I na čerstvě posněženou silnici je schopen vyjet na letních pneumatikách se slovy, že jede přece jen kousek a opatrně a že to tu dobře zná a… A v momentě, kdy vás na křižovatce zezadu nabourá, nebo někoho srazí, určitě přidá i klasickou velevětu všech tupců, že nechápe, jak se to mohlo stát…

Že takoví „umělci“ skutečně existují, se autor těchto řádek přesvědčil během jediné soboty na přelomu letošního listopadu a prosince, kdy s výjimkou bruslaře potkal všechny výše zmiňované typy. Proto prosíme všechny řidiče, chovejme se k sobě na silnicích ohleduplně a používejme za volantem mozek. Hned nám všem bude líp.